Evangelický časopis
Český bratr 2006/13

Česká víra v Polsku

Polsko nejsou jen katolíci, ale v menšině asi 2500 lidí i evangelíci, v nevelké polské reformované církvi se nemluví jen polsky, ale výrazně také česky ? a česky hovořící evangelíci, potomci exulantů, nejsou jen v Zelówě, ale také v dalších městech. Delegace
synodní rady a ?potulného kazatele? Petra Brodského,
faráře majícího na starost krajany v zahraničí, směřovala proto počátkem listopadu při třídenní cestě do Polska nejen do výrazně ?českého? Zelówa, s nímž se kontakty udržují soustavně, ale také do blízkého města Lodže a pak i do Kuczowa, Kleszczowa a Belchatowa.
?Potěšili jsme se nejen v Zelówě, ale právě i v těch menších sborech. Cítili jsme jejich vroucnou víru a přetrvávající lásku ke staré vlasti a českému jazyku,? vzpomíná na návštěvu synodní kurátorka Mahulena Čejková.
Většina členů nevelkého sboru v Lodži, kde se v kostele pravidelně schází kolem třiceti lidí, pochází
původně z padesát kilometrů vzdáleného Zelówa. Velký sborový dům a kostel jsou pozůstatkem meziválečných
let, kdy byl sbor v ?městě látek? ? městě polsko-německo-česko-židovském ? ještě velký a bohatý.
Židé a Němci zmizeli, mnoho Čechů odešlo po válce na Svitavsko. Bohoslužby jsou nyní v polštině, která už převládá. Také v tkalcovském Zelówě z pěti tisíc zůstalo dnešních pět set Čechů. Rodiny známých jmen - Jelínkovi, Pospíšilovi, Matějkovi, Jersákovi... i Smetanovi, kteří dodnes pečou skvělý chleba. V Zelówě je krásný kostel, sborový dům a farní budova. ?Pýchou je mateřská škola, podle níž a jejího vzdělávacího systému se zavádí režim v pětašedesáti školkách v Polsku, proslavené jsou Zelowské zvonky, zvonkohra
jako dětský soubor,? popisuje Mahulena Čejková některé momenty z návštěvy.
V Belchatowě, městě, které se díky obrovské elektrárně s povrchovým dolem rozrostlo ze šesti na šedesát tisíc obyvatel, je sbor biskupa Marka Izdebského. V nově postaveném sborovém domě s kostelem byly první bohoslužby v roce 1999. Na výstavbě se podílelo město, který objekt využívá také pro sociální práci. Ústředí reformované polské církve je samozřejmě ve Varšavě, osmdesát procent jejích členů má českou minulost. Jen sama Varšava a Žichlyn ne. Z rozhovoru synodní rady s biskupem a členy konzistoře vzešlo několik podnětů. Například by stálo za to vyhledat potomky lidí, kteří odešli po válce z Polska do původní vlasti a nevstoupili do ČCE, ale do Církve bratrské nebo k baptistům. Mohl by se s nimi navázat opětovně kontakt. Seznamy prý existují. Hovořilo se také o pobytech studentů na Evangelické teologické fakultě v Praze. A pro službu
v Česku, v oblastech velké sekularizace, jako je třeba západočeský seniorát, by se zřejmě našli jeden až dva polští kazatelé. Ze setkání s biskupem vzešel také návrh na uspořádání nějaké společné akce ČCE a polské reformované církve - například konference v roce 2009, kdy se bude připomínat rok reformátora Jana Kalvína.

Církev převzala v Lešně budovu, a to s představou vybudování mezinárodního centra odkazujícího na Jana Amose Komenského. Ani po třech letech se však ještě nic neděje. Předpokládaná částka na opravy by totiž byla kolem dvou milionů dolarů, tedy zhruba padesáti
milionů korun. Polské církvi, která tam nechce vybudovat kalvínské centrum, skutečně velmi záleží na projektu zdůrazňujícím Komenského. Byla by ráda, kdyby se ČCE na akci podílela. Chtělo by to najít v Evropě
bohatého sponzora, protože něco podobného je mimo možnosti ČCE, poznamenal člen synodní rady Pavel Stolař. Podle synodního
seniora Joela Rumla je nicméně třeba o Lešně přemýšlet, a to stejně jako o partnerské smlouvě mezi oběma církvemi.
V Lešně se má už v květnu 2008 uskutečnit kongres k výročí odchodu Komenského do exilu. Za ním ovšem stojí spolek Exulant, který také vyzývá obě církve k organizační spoluúčasti.
V Zelówě pro české hosty připravili
Český den. Delegace vyslechla Zelowské zvonky a podle Mahuleny Čejkové při té příležitosti vznikl nápad pozvat je na 16. června 2007 do Kunvaldu,
kde se bude vzpomínat na vznik Jednoty bratrské. V neděli pak sloužili členové synodní rady při bohoslužbách na různých místech. Historii Zelówa, který slavil roku 2003 dvousetleté jubileum obce i sboru, synodní kurátorka ve své zprávě popisovat nechce a nemůže, mnoho se podle ní najde v knize Edity Šteříkové Země otců. ?Obdivuhodné je zachování
víry a řeči,? odváží si Mahulena Čejková hlavní povzbuzení z podzimní cesty.

(pv)

do źródła